Ejercicios de gramática ․

1. Leer el texto y marcar la respuesta correcta de cada pregunta.

Orlando Fonseca, un joven de 29 años, vivía en un piso lujoso en el centro de Barcelona. Jamás había tenido problemas con sus vecinos, pero un día se puso furioso por el ruido que llegaba del piso de su vecina Clara Valdéz. Orlando asomó la cabeza por la ventana para quejarse del ruido y en el mismo instante vio que su vecina se caía desde la ventana del piso de arriba. De manera asombrosa Orlando fue capaz de cogerla en el aire. Todo pasó muy rápido, la chica estaba estresada y no dejaba de llorar y pedir disculpas. Resultó, que ella se había caído por una de las ventanas de su piso, que estaba rota. La llevaron al hospital, porque ella tenía varias heridas en el cuerpo. Allí ella dijo que quería ver a Orlando, que le había salvado la vida y darle las gracias.

1.¿Por qué Orlando estaba enfadado?

  • a) Ese día el niño del vecino le rompió la ventana.
  • b) El vecino le pidió prestarle dinero.
  • c) No funcionaba el ascensor.
  • d) Los vecinos hacían ruido. 

2¿Qué sucedió cuando Orlando asomó la cabeza por la ventana?

  • a) Cayó una estrella del cielo.
  • b) Recibió un ramo de flores de su vecina de arriba.
  • c) Se caía la vecina del piso de arriba.
  • d) Los vecinos del piso de arriba tiraban la ropa vieja

3.¿Cómo se salvó Clara?

  • a) Su novio la abrazó y no la dejó caer.
  • b) Cayó sobre el árbol.
  • c) Se abrió el paracaídas.
  • d) Orlando la cogió en el aire.

4.¿En qué estado de ánimo se encontraba la señorita Valdez?

  • a) Estaba muy emocionada y asustada.
  • b) Intentaba otra vez saltar de la ventana.
  • c) Se quejaba, ¿por qué la habían salvado?
  • d) Se reía todo el tiempo.

5.¿Por qué la llevaron al hospital?

  • a) Tenía dolor de muela.
  • b) Tenían que curarle las heridas.
  • c) Ella no quería quedarse en su casa.
  • d) Estaba engripada y tenía fiebre.

2. Encontrar la pregunta que se refiere al miembro subrayado de la oración.

1.Mi hermano tiene muchos amigos que estudian en Cataluña.

  • a) ¿Tienes muchos parientes que estudian en Cataluña?
  • b) ¿Dónde estudian los amigos de tu hermano?
  • c) ¿Quién tiene muchos amigos?
  • d) ¿A qué se dedican los amigos de tu hermano?

2.Ayer los turistas devolvieron los billetes por el mal tiempo.

  • a) ¿Cuándo los turistas devolvieron los billetes?
  • b) ¿Por qué los turistas devolvieron los billetes?
  • c) ¿Qué devolvieron los turistas?
  • d) ¿Qué van a hacer los turistas?

3.Me gusta regalar muchas flores a mi madre el día de su cumpleaños.

  • a) ¿Quién deseó mucha felicidad a tu madre el día de su cumpleaños?
  • b) ¿A quién te gusta regalar flores el día de su cumpleaños?
  • c) ¿Qué sueles regalar a tu madre el día de su cumpleaños?
  • d) ¿Cuándo es el día de cumpleaños de tu madre?

4.Teresa nos dijo  que pronto iría a Barcelona.

  • a) ¿Dónde se encuentra la ciudad de Barcelona?
  • b) ¿Quién nos comunicó la noticia?
  • c) ¿Cuándo Teresa irá de vacaciones a Barcelona?
  • d) ¿Adónde se marcha Teresa?

5.El médico dice que Tadeo no tiene nada grave.

  • a) ¿Quién dice que Tadeo no tiene nada grave?
  • b) ¿Por qué de repente Tadeo se sintió mal?
  • c) ¿Tiene algo grave Tadeo?
  • d) ¿Qué dice el médico?

3. Ordenar correctamente los elementos dados para componer una oración.

1. dos botellas 2. de 3. compre 4. cerveza 5. Dile que

Dile que compre dos botellas de cerveza.

1. vive  2. en 3. mi  4. casa 5. Pedro

Pedro vive en mi casa.

1. quiere 2. hablar 3. con 4. Pedro 5. El médico

El medico quiere hablar con Pedro.

4. Encontrar los sinónimos de la palabra dada.

guapo
1. redondo 2. amable 3. triste 4.hermoso

Բ. Encontrar los antónimos de la palabra dada.

contento
1. descontento 2. feliz 3. feo 4. complicado

lleno
1.libre  2. incompleto 3. vacío 4. ligero

Ինչպե՞ս է մահացել Եղիշե Չարենցը

Charenc

Փորձագետներից շատերը համոզված են, որ Չարենցի դեմ ծավալված պայքարի գլխավոր դերակատարը բանաստեղծ Գևորգ Աբովն է եղել: Նա Չարենցի մասին ասում էր. «Ընկերներ, մեզ բոլորիս համար պարզ է, որ Չարենցն ունեցել է նացիոնալիստական ռեակցիոն տրամադրություն, դա դաշնակցական կոնցեպցիա է»:

Եղիշե Չարենցը պիտի դատապարտվեր մահվան: Այս ծանր ժամանակաշրջանում Ավետիք Իսահակյանն այցելում է Չարենցին և նրա տանն ականատես լինում շատ տխուր մի տեսարանի: Նրա ընտանիքի անդամները ծանր վիճակում էին, Չարենցը կտրված էր նյութական հատկացումներից, ինչի հետևանքով նրա կինն ու երեխաները կարիքի մեջ էին: Նման պայմաններում Չարենցը ստիպված էր վաճառել իր գրասեղանը, գրքերը և մի շարք իրեր: Չարենցն արտասվում էր…

Անտանելի ցավերի պատճառով նա ստիպված էր ամեն օր դեղեր ընդունել: Նրա դեղերը վերջացել էին, ցավերից գալարվում էր: Կինը՝ Իզաբելլան, խնդրում է Իսահակյանին, որ այդ դեղերից հայթայթի: Իսահակյանը խոսք է տալիս և կատարում է իր խոստումը: Որքան էլ շատերին զարմանալի թվա, ըստ որոշ վկայությունների, այդ դեղ կոչվածը մորֆի էր:

Ամենամեծ ցավը հենց այդ գրասեղանի վաճառքն էր, որի վրա ամեն օր Չարենցը գրում էր այն գործերը, որոնք պիտի դառնային հայ գրականության նշանավոր էջերը: Իր գործերի մեջ նա իր հոգին էր դրել, դրա համար էլ լաց եղավ, երբ ստիպված եղավ վաճառել այդ հասարակ, բայց և այնքան թանկ ու հարազատ իրը:

1937թ.-ի հուլիսի 26-ին Չարենցին հանում են տնային կալանքից ու տանում բանտ: Նա մեղադրվում էր խորհրդային իշխանության դեմ պայքար մղելու համար:

Բանտում էլ շարունակում էր ստեղծագործել: Իսկ նույն թվականի հոկտեմբերի 6-ին կնոջը գրում է. «Ամուր եղիր, հարազատս, եթե նույնիսկ փողոց գցեն: Չէ՞ որ միայն մենք չենք տառապում, այլ շատ շատերը»:

Նույն թվականի նոյեմբերի 27-ին հաղորդվում է, որ Չարենցը մահացել է բանտում, որտեղ էլ դիահերձվել է: Սակայն դրանից մեկ ամիս առաջ նա Իսահակյանին գրում էր, որ հոգով պայծառ է ու առույգ: Եթե նա մահացել է նման հանգամանքներում, ապա ինչո՞ւ նրա մարմինն օրինավոր չհուղարկավորվեց, որևէ կոնկրետ տեղում չհանձնվեց հողին: Սա շատերին հիմք է տալիս կարծելու, որ նա նման հանգամանքներում չի մահացել:

Չարենցի ծննդյան հարյուրամյակի առիթով «Մոլորակ» հանդեսում լույս է տեսնում մի հոդված «Ո՞վ սպանեց Եղիշե Չարենցին» խորագրով: Հոդվածում նկարագրվում է, որ Սամսոն Ստեփանյան անունով մի մարդ, ով գնդապետ էր և արժանացել էր Լենինի շքանշանի, եղել է Չարենցի դահիճներից մեկը: 1937թ.-ի նոյեմբերի 27-ի վաղ առավոտյան կոմիսար Մուղդուսի գլխավորությամբ, ով նաև կազմակերպել էր Վահան Թոթովենցի սպանությունը, Չարենցը հանվում է Երևանի իր բանտախցից և տեղավորվում մեքենայի մեջ: Մահմեդ անունով վարորդը վարում է մեքենան, որի մեջ էին Մուղդուսին, Չարենցը, Սամսոն Ստեփանյանը և մի բժիշկ:

Գնում են դեպի Ֆանտան գյուղը: Ցուրտ էր, Չարենցը մրսում էր: Զգում էր, որ տանում են սպանելու: Մերժում է առաջարկված վերարկուն: Ֆանտանի կամրջի մոտ կանգնում են, իսկ ձորաբերանի մոտ գյուղացիներն արդեն փոս էին փորել, իբրև սյուն տեղադրելու նպատակով: Փոսի մոտ Մուղդուսին արձակում է հրամանը. «Սամսոն, վերջացրո՛ւ սրան»:

Կրակում են Չարենցի ծոծրակին և գցում փոսի մեջ: Բժիշկը վկայում է, որ թեև մարմինը դեռ տաք է, բայց նա դադարել է շնչել: Հողով ծածկում են փոսը, հարթեցնում տեղը:

Այս պատմությունը հետագայում՝ 1970թ.-ի սեպտեմբերի 3-ին, Սամսոն Ստեփանյանը պատմել է իր եղբոր դստերը և նրա ամուսնուն՝ Մայիս Հայրապետյանին: Վերջինս էլ այս վկայությունը հրատարակել է «Մոլորակ» հանդեսի 1997թ.-ի մարտի 18-ի համարում:

Նյութը՝ այստեղ

Blog at WordPress.com.

Up ↑

Design a site like this with WordPress.com
Get started